Od počátků k současnosti

Když učitel tělocviku žižkovské reálky Antonín Benjamin Svojsík v roce 1911 po návratu z dvoudenní stáže v Anglii začíná formovat ideovou základnu českého skautingu – nového výchovného směru – jistě netuší, že lidstvo vstupuje do století paradoxů, krvavých válek a vyhlazovacích táborů. Do století, ve kterém se poprvé objevuje reálná hrozba globálního zničeni planety. Lidstvo nachází prostřednictvím vědy odpovědi na mnohé zapeklité otázky, ale zároveň výdobytků civilizace užívá ke svému zničení. Roste agresivita a vzájemné odcizení různých kultur. V tomto nemocném století vznikl skauting, hledající nové formy výchovy dětí. Prošel bouřlivým vývojem, pronikl do celého světa, ale jeho myšlenka mohla žít jedině tam, kde žila svoboda a demokracie. Po třech zákazech činnosti jsme se znovu vrátili k výchově mladé generace, stojí to mnoho sil a času a přitom narůstají hlediska postojová, organizační i osobní. Dnes je skauting otázkou generační, nic se nedá uspěchat. Příprava dobré vůdkyně začíná u malé světlušky, která se snaží napodobit svůj dospělý vzor. Skauti „třetího“ věku by měli taktně pomáhat všude tam, kde je jejich pomoci zapotřebí. Skauting usiluje o plnění povinností k sobě i k druhému. Je velkým souborem osobních názorů a v podstatě se jedná o životní styl. Jaký bude v 21. století?

1924

Jednou při hodinách tělocviku, za pana učitele Pražmy, vzešel podnět k ustavení odboru skautů v Sedlčanech. Přihlásilo se tenkrát 12 chlapců. Chodilo se pilně na schůzky, hrálo loutkové divadlo a tím se částečně získávaly prostředky, za něž se vyrazilo na tábor. Psal se rok 1924. První tábor začal 9. července u Vltavy blízko Cholína. Tímto táborem se prakticky odstartovala s různými nucenými pauzami skautská činnost na Sedlčansku. Prvními průkopníky byli: Vondra, Blažek, Šec, Pražma, Němeček, Zeman, Pejša, Poustka, Pavelka, Malý, Elišák, Šerák. To bylo dle dostupných tiskovin prvních dvanáct průkopníků. Postupně přicházeli další a další.

1927

V roce 1927 se konal další tábor – Psané skály za účasti patnácti chlapců. Následovaly další tábory: „U Převozce“ (rok 1928), „U Roudné“ na Lužnici (rok 1929) a v roce 1931 tábor „U Županovic“.

1932

Od roku 1932 vedl tábory další nestor skautingu bratr Mikánek – Akela. Člověk veskrze poctivý, vždy ochotný podat pomocnou ruku, obětavý, myslící spíše na druhé než na sebe. Soustředil kolem sebe 21 dětí a v začátku července společně vyrazili tábořit pod „Psané skály“ – Poutal na sebe další a další skauty, a v roce 1933 vyrazili v pořadí na sedmý tábor „U Radíče“, kde tábořili i v letech následujících (1934-1936). Nesmíme zapomínat ve výčtu tehdejšího skautského života na účast sedlčanských skautů na slovanském Jamboree v Polsku (1935). V roce 1937 se v Holandsku sešli se skauty z celého světa. Následovalo první přerušení skautské činnosti v důsledku války.

1946

Po těžkých válečných letech přichází Akela do Sedlčan, aby opět oživil skautskou činnost. Psal se rok 1946. Byl velikou hnací silou, díky které se postupně rozběhla práce v oddílech. Jeho velkou oporou byli: Heller, Robin, Lang, Simba, Henry, Zoro, Don, Blesk, Luk, Sidi a spousta dalších. Vznikaly družiny Vlků, Jelenů, Bobrů, Vlčat a Tygrů. Zapojily se i sestry: Havlíková, Tvrdá, Berková a další. Vznikají také oddíly v Borotíně, Počepicích, Kosově Hoře a Kamýku. Rozvíjí se velice pestrý skautský život, vánoční besídky, zápolení oddílů a mnoho dalších skautských podniků. Už v roce 1946 byl zorganizován tábor na Psaných skalách, který vedl bratr Heller. Pro­bu­dil v chlapcích touhu po romantice, kamarádství a naučil je radovat se z každého prožitého okamžiku v kruhu skautů. Věnoval se jim napl­no. Pod vedením bratra Hellera nacvičili chlapci velice pěknou divadelní hru „Modrý chrobák“. Pozadu nezůstávaly ani dívky vedené sestrou Havlíkovou. Oblastní sněm v Benešově, kam tenkrát Sedlčany patřily, měl velký vliv na vývoj sedl­čanského skautingu.

Ve vlastnictví střediska byla pěkná chata na Psaných skalách. O jejím osudu rozhodla výstavba Slapské přehrady. Chata byla rozebrána a postupně odvezena neznámo kam a kým. Škoda.

Po 2. světové válce nechal Národní výbor v Sedlčanech postavit oddílům klubovny na místě dnešního Jižního Sídliště. Činnost se postupně rozvíjela. Začala menší úskalí, která vyvrcholila v padesátých letech opětovným přerušením skautské činnosti na dobu bezmála dvaceti let. Nastala doba nových zítřků, novým směrem, ale také jiných lidí.

1968

Přichází rok 1968 a znovuvzkříšeni oficiální činnosti skautingu. Některé oddíly neoficiálně začaly fungovat již v roce 1966. Vše vy­puklo 29. března 1968 a činnost Junáka se naplno obnovila. V Sedlčanech se ustanovující středisková rada konala již 9.dubna. Začali to tenkrát: Akela, Robin, Simba, Long, Jestřáb, Brum, Hron, Kymla, Don, Machovský, Krejčí, Rauscherovi, Bernardová, Vlachová-Tvrdá, Bosáková, Skalická a Berková. Tenkrát bylo pro nás všechno snadněji dostupné. Činnost se rozjela s takovou vervou, že jsme v momentě měli přes stovku registrovaných členů.

Bratr Akela se stává okrskovým velitelem. Organizují se tábory a rádcovské kurzy, zakládají se nové oddíly. Dr. Merkl – Hakim se ujímá Sedlčanské dvojky a rozjíždí činnost ve velkém stylu. Přichází Zilvar a Prófa. V Kosově Hoře vznikl oddíl pod vedením Petra Korby, který kolem sebe soustředil řadu velmi dobrých kluků, jako Pelhřimáci, Pepa Holoubek a spousta dalších. Vzniká oddíl bratra Jiřího Čermáka – Jira ve Vrcho­tových Janovicích, kde se spolu se sestrou Šuste­rovou věnují skaut­ské dro­bo­tině.

Právě z této do­by je řada dobrých činovníků dosud v na­ší organizaci.

Už v roce 1968 se tá­­bo­řilo na řadě míst: Šumava, Naděj­kov, Líš­nice, Dubliny. Obnovuje se činnost Les­ní školy na Čer­ve­ném Hrádku, kde bu­do­vy už v roce 1939 po­má­hali stavět na po­zemku barona Mladoty katoličtí skauti. Takové nadšení, jako bylo tenkrát u nás, skautské hnutí snad nepamatuje.

1970

Přichází rok 1970 a opět vynucené ukončení činnosti skautingu. Někteří končí, jiní se snaží pokračovat dál v turistických a pionýrských oddílech. Nakonec se vzdávají oficiálně i oni. Nashromážděný majetek se musí odevzdat pionýrům. Uběhne dlou­hých 19 let.

1989

Konečně přichází listopad 1989. Již v prosinci vzniká v menším kolektivu náznak obnovení skautské činnosti. Na Sedlčansku se vše konkretizuje na ustanovující schůzce 3. ledna 1990 v klubovně KDJS. Přicházejí starší i mladší členové Junáka. Vše začíná. Do čela se prosazují: Dan, Robin, Prófa, Zub, Hakim, Jir, Emir, Číča, Mandy a další. Napojili jsme se na ORJ Příbram. Řeší se navrácení majetku, zatím marně. Začínáme prakticky od nuly. Organizuje se řada výletů, akcí, pořádají se tábory „Peklo u Kosovy Hory“, „Olešník“. Bratr Simba zakládá středisko věřících skautů a organizuje tábory na Líšnici. Práce v oddílech probíhá ve skautském duchu. Organizují se tábory – Chválov (Smíšek), Mastník (Emir a Mandy), Hluboký les (Akela a Kubula).

Na Sedlčansku pracují dvě střediska: Růže a Zvon. Po střediskových volbách v roce 1993 se vedení střediska Růže ujímá Prófa. Zvon je od počátku veden bratrem Simbou. Zúčastňujeme se čekatelských a vůdcovských kurzů. V roce 1994 je organizována výstava 70. let skau­­tingu na Sedl­čan­sku. Výstavu společně organizují obě střediska. Výborně se rozjel dívčí oddíl pod vedením Dády a Jaby. Oddílu v Kosové Hoře se ujímá bratr Áz. Zúčastňujeme se i ok­res­ních kol Svojsíkova zá­vodu a Závodu vlčat a světlušek. Střediska společně organizují závody v roce 1994 a v roce 2001, zapojují se i do akcí města.

Po roce 1998 klesá členská základna, svoji činnost ukončují některé oddíly. Střediska Zvon se ujímá bratr Milan Vácha. Při organizování okresního kola Svojsíkova závodu skautských hlídek v roce 2001 se objevuje myšlenka spojení obou středisek. Situace vyúsťuje v jejich sloučení.

2002

Vše se uskutečnilo 9. února 2002, kdy je volbami ustaveno vedení střediska Zvon, do kterého středisko Růže vstupuje. Vedení se ujímá bratr Prófa zastoupen bratrem Dušanem Váchou, hospodářem Milanem Váchou a ve vedení jsou i další z obou bývalých středisek: Kubula, Jéňa, Číča, Áz, Verča, Mandy a MUDr. Novák. Nastává novodobá éra skautingu na Sedlčansku.

Středisko se po spojení velmi dobře rozjelo. Měli jsme a máme dost šikovných členů. Uspořádala se řada akcí jako: „Ekstrém túr“, „Dnem i nocí“, skautské závody (Svojsíkův a vlčat a světlušek 2007 a 2012) a další. Obnovili jsme i zápisy do městské kroniky, uspořádali jsme drakiády, mikulášské a vánoční besídky. Začalo nám i ubývat členů, ale velmi dobrou prací všech se opět členská základna začala zvyšovat.

Nechť mi prominou všichni Ti, na které je v tomto stručném výčtu zapomenuto. Vzdáváme čest všem skautům, kteří mezi námi již nejsou.

Máme už teď jistotu, že se skauting na Sedlčansku neztratí a bude fungovat stále dál a dál bez přestávek.

Střípky ze současnosti

Skauting prošel v minulém století bouřlivým vývojem a na prahu jednadvacátého má být na co pyšný. Nicméně stejně důležitá jako retrospektiva je také konkrétní vize, která dělá skauting skautingem a která (tak jako na počátku) osloví mladou generaci.

V současné době technokratického pokroku a složitého sociálně-politického neklidu získává skauting nový rozměr. Z výchovného hnutí a jakého si souboru morálních hodnot se stává komplexní názor na svět, na společenství lidí dobré vůle a početný zástup ochránců přírody.

Členská základna současného sedlčanského střediska není z nejpočetnějších, přesto se snažíme v rámci svých možností uchovávat dědictví našich skautských otců a přidávat k němu vlastní cenné zkušenosti. Stále pořádáme letní tábory a scházíme se na schůzkách, abychom mladší bratry a sestry naučili skautské praxi a pokusili se vychovat v nich své nástupce a životní kamarády. Nedaří se nám to lépe než našim předchůdcům, jen naše snažení usnadňuje i komplikuje internet, mobilní komunikace, virtuální realita počítačových her a mnoho dalších vymožeností, které naše babičky neznaly.

Oddíly dnes

V současné době funguje středisko Sedlčany na základě dvou dětských oddílů. Samotné středisko sdružuje převážně skautské činovníky. Dětské oddíly pracují v Kosově Hoře – dívčí a chlapecký, které spolupracují jako jeden velký smíšený oddíl, s řadou kvalifikovaných vůdců a sedmdesátkou aktivních členů. Pravidelné týdenní schůzky se konají v klubovně na vlakovém nádraží. Ve středu jednou za 14 dní se schází benjamínci Klíšťata – předškoláci a prvňáci. V pondělí se schází vlčata a světlušky – chlapci a děvčata do 11 let. Starší od 11 do 15 let mají svůj program v pátek. V průběhu roku pořádá oddíl řadu jednodenních i víkendových výprav, sportovní i kulturní akce pro sebe i veřejnost a především letní čtrnáctidenní tábor.